Jaká je vlastně radikální myšlenka dneška v záplavě mainstreamového myšlení? V době, kdy se mluví o sociálním smíru, nutnosti kolektivního dozoru, se zdá, že intervencionistické myšlení se stalo hlavním proudem a skutečnými „radikály“ dneška nejsou socialisté a další. Ti jsou naopak součástí mainstreamu - ačkoliv si to mnohdy nechtějí připustit.
soudobé realitě existuje jedna velice radikální myšlenka. Myšlenka navýsost extrémistická. Myšlenka hodná zřejmě blázna:
Jedinec má právo rozhodovat o sobě, svém majetku, plodech své práce a svého úsilí.
Hájíte-li tuto myšlenku, jste rázem v očích mnoha lidí vyobrazeni jako fašisté, extrémisté, anarchisté, lidé nebezpeční celému světu.
Vskutku.
Jde o…
Jde o radikální myšlenku, že výsledky vašeho úsilí jsou výsledky vašeho úsilí a tak máte mít hlavní slovo v rozhodování o tom, co se s těmito výsledky stane - zda-li je prodáte, zatratíte či cokoliv jiného.
Jde o radikální a naprosto šílenou myšlenku, že by to měl být především jedinec - a ne jakási centrální komise, ať už v Praze, Bruseli, Moskvě či jinde - kdo rozhoduje o svém životě a své budoucnosti.
Jde o zcela šokující myšlenku, ideju, že vy nejste majetkeme kohokoliv jiného. Že nikdo nemá právo vás do ničeho nutit násilím, že nikdo nemá právo vám nic proti vaší vůli brát, že nikdo nemá právo rozhodovat o vás bez vašeho výslovného souhlasu.
Jde o extrémistický pohled, který tvrdí, že krádež, loupež - konaná za jakýmkoliv účelem - je stále krádež a loupež.
Jde o zavženíhodné uznání toho, že existují i dobří lidé, kteří nepotřebují byrokratický vynucovací aparát k tomu, aby někomu pomohli.
Jde o naprosto nevídanou představu, že chce-li někdo na něco získat peníze, je jeho právem získat je pomocí dobrovolné spolupráce.
Jde jistě o fašistický koncept, který tvrdí, že nikdo nemá právo z pozice moci zakazovat určité druhy myšlení. Že každý má právo minimálně na svém prostranství hájit názory, které se mu zlíbía ignorovat ty, které odmítá.
Jde o totalitářskou myšlenku, která říká, že si kdokoliv může o čemkoliv myslet cokoliv.
Jde o naprosto šílenou abstrakci, z které plyne, že základem slušnosti a tolerance není násilí, aledobrovolnost. Volnost v konání dobra.
Jde o názor hodný zakázání, který tvrdí, že byste to měl být především vy, kdo rozhoduje… o vás.
Jde o svobodu. Pak - ano. Přiznávám se. Jsem zastánce této radikální myšlenky. Pak ano, jsem dle mnohých světu nebezpečný. Extrémista, zavrženíhodné individuum.
A jsem za to rád.
A vy?
Článek původně vyšel na Devian.cz, kde jej můžete také komentovat.
