Sulík, Euroval a libertariánská politika

Euroval“ by schválen i na Slovensku. Rozpadla se kvůli tomu koalice a padla vláda. Richard Sulík, předseda SaS prý „zhatil šance reformní vlády“. Přejme si však více „Sulíků“ v politice: jde o jediné skutečné politiky, které máme. A může libertarián do politiky?

Slovensko schválilo rozšíření „Eurovalu“. Sice až na druhý pokus, ale stalo se.

Stálo je to pád vlády, rozpad koalice a předčasné volby. Pokud by se mne někdo zeptal, co si z této doby budu pamatovat, bude to jedno jméno: Richard Sulík.

Je mu dáváno za vinu, že kvůli svému postoji vůči Eurovalu nechal padnout vládu. Málokdo si však uvědomuje, že tak dal všanc i svoji vlastní pozici.

Ostatně, neustoupit a setrvat na svém principiálním postoji bylo to jediné, co mu zbývalo. Měl totiž na výběr z těchto možností:

Buď schválí Euroval, „zachrání“ vládu, avšak za cenu několika miliard eur daňových poplatníků. Schválením Eurovalu by ztratil i poslední voliče, které má, ustoupil by z principů, které zastává, dal by své „ano“ něčemu, s čím nesouhlasí. Fico by měl k vládě dále, než nyní.

Nebo Euroval nepodpoří. Vládu sice nezachrání a pomůže tím Ficovi k tomu, aby se dostal do vlády. On (a jeho strana) však zůstane jako poslední bránit peníze daňových poplatníků. Zůstane hájit základní principy, kvůli kterým byl zvolen. To mu může udržet voličské jádro a nebude se muset za své rozhodnutí stydět. Po schválení může říci, že on byl jediný, kdo dodržel slib, za který byl zvolen.

Víte, spousta lidí si stěžuje, že politika je „vyprázdněná“ - bez idejí, bez zásad, „špinavá“. Když se zde ale objeví zásadový politik, který své principy staví výše, než místo ve vládě a svoji politickou budoucnost, všichni se diví a říkají, že činí špatně. Že není dostatečně flexibilní.

Zásadová politika však je neflexibilní a díky bohu za to. Principy a zásady, na kterých stavíme, jsou buď správné, nebo špatné. Nejde to ohýbat podle situace. Pokud politik principy hodnotí podle situace a nikoliv situaci podle principů, jde o typického politika bez idejí, který se nesnaží hájit nic jiného, než jen své teplé politické místečko. To jsou ale ti politici, na které nadáváme, bezpáteřníci.

Ve chvíli, kdy si stěžujeme na politiky stavící principy nad pozice jen kvůli tomu, že se nám jejich zásady nelíbí, jsme stejní, jako oni bezpáteřní politici: hodnotíme principy dle situace, nikoliv situaci dle principů. Stěžujeme si na to, co jinak sami chceme a velebíme to, co sami odsuzujeme. Taková je nyní situace kolem kritiky Richarda Sulíka.

Konec konců, i já bych nechal radši padnout vládu, jejíž jsem členem, než abych zvedl ruku pro „Euroval“. Fica lze totiž porazit ve volbách. Eurovalu se však Slováci jen tak nezbaví.

Problém je tedy v podstatě ten, že Richard Sulík má silnější páteř, než na jakou jsme dnes v politice zvyklí. Bohudík.

U mě si rozhodně vybudoval velký respekt. Minimálně v této době to je politik takový, jaký by dle mě měl být: zásadový, neústupný a hájící (nejen) peníze svých daňových poplatníků před vyrabováním.

Ať už by onen politik třeba socialista, pokud by jeho přístup byl takto jasný, měl by můj respekt i tak. Politik bez páteře si respekt nezaslouží. Jak si vůbec bezpáteřní politik může nárokovat zastupování ohromného množství lidí, není-li schopný zastupovat ani sám sebe?

Libertariáni a politika

Pár mých libertariánských přátel se obecně k politice staví negativně. „Libertarián,“ říkají, „nemůže jít přeci do politiky, chce-li být konzistentní.“

Nuže, konzistentní libertarián by v tomto případě neměl jezdit po silnici a využívat služeb veřejného osvětlení. Jde o stejně absurdní případy.

Je třeba si uvědomit, že i přes to, že se libertarián může ukájet v tom, jak již předem věděl, že socialistické experimenty politiků povedou ke katastrofě, i přesto ony experimenty platil ze svých daní.

Je proto legitimní, jde-li libertarián do politiky. Má totiž dle mě právo hájit své peníze a usilovat o to, aby on či jemu podobní již nemuseli ony experimenty platit.

Víc zásadových politiků, jako je Richard Sulík. A prosím, ať jich je víc libertariánů. Těch „pro svět nebezpečných“ především.

Článek vyšel původně na Devian.cz, kde jej můžete také komentovat.