The Freeman: Společenská spolupráce
Nejeden řečník na letošním semináři rakouské ekonomie pro pokročilé zmínil, že Ludwig von Mises přemýšlel také o jiném názvu pro knihu, kterou dnes známe jako „Lidské jednání“. A o jakém že to přemýšlel názvu? „Společenská spolupráce“.
Nebylo to poprvé, co jsem o tom slyšel, ale nyní mne to donutilo se zamyslet: byli by zastánci volného trhu chápáni okolním světem jinak, pokud by se Mises rozhodl pro ten druhý název? Pokud otázku vymezíme takto úzce, odpověď je, že pravděpodobně ne.
Zkusme to ale obecněji: byli by zastánci volného trhu přijímáni jinak, pokud by jejich hlavním tématem byla „společenská spolupráce“, namísto (drsného) individualismu, samostatnosti, nezávislosti a dalších synonym, které tak rádi používáme?
Možná.
Pokud se budeme pídit po tom, proč Mises přemýšlel i o onom druhém názvu, nemusíme za tím hledat žádné složitosti. Nezkoušel jsem to sice spočítat, ale hádal bych, že „společenská spolupráce“ (nebo „lidská spolupráce“) je druhou nejpoužívanější frází v knize. Tou první je zřejmě „dělba práce“, což je jen jiný výraz pro „společenskou spolupráci“.
Lidské jednání je o ničem, pokud není o společenské spolupráci.
První oblastí, kterou se Mises zabývá hned po úvodním pojednání o přirozenosti lidského jednání samo o sobě je … spolupráce. Píše:
„Společnost je jednání ve shodě, spolupráce. … Nahrazuje izolovaný život jednotlivců (který si můžeme přinejmenším představovat) spoluprací. Společnost je dělba práce a spojení práce. Ve své schopnosti být jednajícím tvorem se člověk stává sociálním tvorem.“
Potřeba klidu
Právě díky kooperaci a dělbě práci můžeme všichni žít lepší život. Přirozeně je zde velký důraz na potřebu klidu a míru. Absence míru znamená zhroucení životně důležité spolupráce. Tímto Mises následuje pacifistickou klasicky-liberální tradici, kterou reprezentují také Richard Cobden, John Bright, Frédéric Bastiat, Herbert Spencer či William Graham Sumner. V knize „Liberalismus“ Mises napsal:
„Liberální kritika válečné teorie se však zásadně liší od kritiky filantropů; vychází z toho, že nikoliv válka, ale mír je otcem všech věcí. To, co jedině zakládá pokrok lidstva a co je odlišuje od zvířat, je společenská kooperace. Jedině práce buduje bohatství a klade tím vnější základy pro vnitřní blaho člověka. Válka jen ničí, nikdy nemůže budovat. Válka, vražda, bourání a ničení jsou tím, co máme společné s divokými lesními zvířaty, budovatelská práce je naší lidskou specialitou. Liberál neopovrhuje válkou jako filantrop, který nevylučuje, že by mohla mít i užitečné následky, nýbrž proto, že podle liberalismu má válka pouze a jen škodlivé následky.“
Vzhledem k Misesově orientaci nás nemůže překvapit, jak velký důraz kladl na „Ricardovský sdružovací zákon“. Ten je obvykle znám jako „zákon komparativních výhod“, který nám říká, že dvě strany mohou ze směny získat, ačkoliv je jedna strana produktivnější ve všem, co obě strany chtějí.
Klíčové jsou totiž náklady obětované příležitosti. Právník, který si účtuje 500 dolarů za hodinu a zároveň je to nejrychlejší písař na světě, si radši na psaní někoho najme. Proč? Protože každou hodinu, kterou onen právník obětuje psaní, se nemůže věnovat právničině, což ho stojí právě 500 dolarů mínus mzdu, kterou by zaplatil písaři. Písař takové náklady obětované příležitosti nemá, takžejak právník, tak písař na spolupráci získají. A stejně tak to platí pro skupiny (země). Lidé objeví výhody, kterých se jim dostává specializací se na to, co komparativně dělají nejefektivněji (či nejméně neefektivně) a směňují to s ostatními.
Ve výsledku bude vyrobeno větší množství zboží oproti stavu bez dělby práce a společenské spolupráce.
Širší uplatnění
Tento zákon je pak důležitou součástí argumentace pro volný mezinárodní obchod, protože odpovídá na námitku, že nějaká země může vyrábět vše nejefektivněji, čímž ostatní zěmě vytlačí ze světové ekonomiky. Avšak Mises chápal, že zákon komparativních výhod je pouze aplikací širšího „sdružovacího zákona“. Jak napsal v Lidském jednání:
„Sdružovací zákon nám umožňuje pochopit tendence, jež přinesly vzrůstající intenzifikaci spolupráce lidí. Představíme si, jaká pobídka přiměla lidi, aby se prostě nepovažovali za soupeře v boji o získání omezených zásob prostředků obživy, které poskytuje příroda. Uvědomíme si, co je nutilo a stále nutí, aby se navzájem sdružovali za účelem spolupráce. Každý krok kupředu na cestě k rozvinutějšímu způsobu dělby práce slouží zájmům všech zúčastněných. Abychom pochopili, proč člověk nezůstal samotářem, který by jako zvířata slídil po potravě a úkrytu pouze pro sebe a nanejvýš ještě pro svého manžela či manželku a nesamostatné potomky, nemusíme se opírat o zázračný zásah božstva nebo o prázdnou hypostazi vrozeného nutkání ke sdružování. Nejsme ani nuceni předpokládat, že se izolovaní jednotlivci nebo primitivní hordy jednoho dne zavázali smlouvou, že vytvoří společenské svazky. Faktorem, který přivedl primitivní společnost a denní práci k jejich rostoucí intenzifikaci, je lidská činnost, která je povzbuzována proniknutím do podstaty vyšší produktivity práce dosažené při dělbě práce.“
Tato zdánlivě jednoduchá myšlenka vede k ne zrovna intuitivním závěrům. V důsledku rozšiřující spolupráce si lidské bytosti konkurují v produkci, nikoliv ve spotřebě (narozdíl od jiných zvířat). V mé oblíbené větě z Lidského jednání to Mises vyjádřil takto:
„Kvůli tomu, že si můj druh chce pořídit stejně jako já boty, není pro mě pořízení bot obtížnější, ale snazší.“
Rozšiřování spolupráce také nezbytně znamená, že můžeme směňovat s cizími lidmi na velké vzdálenosti, což je také další pobídka k míru.
Bohužel, důraz na spolupráci není zrovna to, co „ne-libertariáni“ chtějí „vědět“ o ekonomii volného trhu a filosofii svobody. Mají sklony si tyto myšlenky spojovat spíše s „drsným individualismem“, než se „společenskou spoluprací“. Nepochybuji o tom, že hlavní příčinou tohoto stavu je, že naši znalejší oponenti chtějí, aby veřejnost měla zkreslenou představu o tom, co představuje skutečně liberální světonázor. Když prezident Bill Clinton (pokrytecky) ve své zprávě o stavu unie v roce 1996 vzkazoval, že „éra velké vlády je u konce“, nebál se pokračovat tímto: „Ale nemůžeme se vrátit do éry, kdy se každý staral jen sám o sebe“. Ale lidské bytosti byly vždy společenská/politická zvířata. Nikdy zde nebyla éra, kdy by se muži a ženy starali pouze sami o sebe individuálně. Jediné, co se měnilo, byla forma sdružování: buďto dobrovolná, nebo násilná.
Chyba v nás
Samozřejmě, že libertariáni a obhájci volného trhu dávají důraz na důležitost dělby práce. Nicménějsme částečně odpovědní za veřejnou misinterpretaci. Naše rétorika příliš často naznačuje atomismus, ačkoliv nechtěně. Chápu důležitost termínů jako „individualismus“, „samostatnost“ a „nezávislost“, avšak měli bychom si uvědomit, že právě těmito termíny se můžeme nechtěně zesměšňovat. Nechtějme, aby si kdokoliv myslel, že ideálem libertariána je Ted Kaczynski, akorát bez rozesílání bomb poštou.
Všichni se potýkáme s nejistou budoucností. Společenská spolupráce nám to však dělá nesporně snadnějším, než kdybychom se chtěli obejít bez ní. Právě proto jedinci zformovali „bratrské“ organizace. Kromě přátel tyto skupiny poskytovaly to, co sociální stát slabě a pomocí nátlaku poskytuje dnes: ostrovy relativního bezpečí v moři nejistoty.
Pokud lidé podporují stát blahobytu, nenechte se tím zmást. Je to proto, že sami nevidí lepší dobrovolnou alternativu. A to je přesně to, co libertariáni nabízejí.
Možná, že bychom my, libertariáni, lépe přesvědčovali ostatní, pokud bychom kladli důraz na to, žesvoboda přináší inovativní způsoby spolupráce, ze kterých všichni těží a že pokud je vládadominantní entitou v našem životě, společenská spolupráce je naopak v nebezpečí.
Původní článek v angličtině si můžete přečíst na The Freeman online, český překlad vyšel na Devian.cz, kde o článku můžete také diskutovat.
Lukáš Kubec
O pokladních a víkendech
Zde člověk „A“ chce něco koupit o víkendu. Člověk „B“ to chce prodat - i o víkendu. A člověk „C“ to může prodávat - i o víkendu. Všichni mohou, chtějí, nemusejí. Jde o dobrovolná rozhodnutí jedinců, zda si vzájemně vyjdou vstříc. Kde je zde prostor pro zásah státu? Točí se země o víkendech jinak?
Lukáš Kubec
Příliš drahých 7 miliard
Stát se rozhodl za sedm miliard korun znárodnit „desítky tisíc“ pracovních míst. Aneb když to dělá jedinec, je to zločin. Když to dělá kolektiv, je to vládní podpůrný program.
Lukáš Kubec
Skončeme s nepřípustnou diskriminací!
Spousta lidí je schopna si před vás stoupit a tvrdě hájit názor, že diskriminace od státu je nepřípustná, stát by měl diskriminaci potírat všemi možnými prostředky v celé společnosti a tudíž je třeba i masivní přerozdělování třeba i pomocí progresivního zdanění, aby chudí nebyli diskriminovaní v přístupu ke vzdělání či dalšímu. Otázka zní: jak může někdo hájit tolik protikladů najednou?
Lukáš Kubec
Varování: zákaz kouření je útokem i na vaši osobnost
Je to pouze ten, kdo chce zakázat kouření, který tady někomu něco nutí, který se povyšuje nad ostatní, který se motá do dohody dvou cizích dospělých osob, který si neoprávněně uzurpuje právo říkat ostatním, kde a za jakých podmínek musí pracovat.
Lukáš Kubec
Internetová svoboda a Pirátští cenzoři
Čím je cenzura? Cenzura je přeci jinak řečeno kontrola obsahu médií, v tomto případě internetu. A co dělám ve chvíli, kdy zákonem zakazuji filtraci obsahu poskytovatelům připojení či zakazuji různou soukromou blokaci diskusí? Kontroluji obsah médií, cenzuruji.
Lukáš Kubec
Sociální pokrytectví
Ve chvíli, kdy mi na někom záleží, nepotřebuji popostrčení státu k tomu, abych mu pomohl. Když uvidím starého nemohoucího člověka, nepotřebuji stát, aby mi řekl, že mu mám pomoci – pustit ho sednout v MHD či mu třeba pomoci s taškou. Je to normální. Nevolám však po zákonu, který by to nařizoval.
Lukáš Kubec
Řidičák, ledviny a drogy - když nejde o spravedlnost
Prodával si trávu? Tak si zasloužíš být do konce života mrzákem! Neplatíš na děti? Tak si zasloužíš jezdit do konce života „sockou“!
Lukáš Kubec
Rasový motiv
Rasový motiv je především motiv, důsledek nějakého názoru, stejně jako jakýkoliv jiný motiv. Trestáme-li jej přísněji, nežli ostatní činy, trestáme názor, nikoliv čin. Trestejme všechny stejně. To je rovnost před zákonem a spravedlnost, kterou bychom snad měli všichni požadovat.
Lukáš Kubec
Proč potřebujeme nestátní školství?
Byrokratické systémy jsou postaveny na opakování starých postupů a na bránění se novinkám, zefektivňující veškeré procesy. Je-li současné státní vzdělávání přirozeně byrokratickou institucí, je to instituce, která již ze své podstaty musí být nepřítelem inovací a musí tak potlačovat jakoukoliv kreativitu. Jak kreativní jste při vstupu do státního školství a jak kreativní jste při vystoupení z něj?
Lukáš Kubec
O zdrojích, plýtvání a růstu
Růst je tak možný jen do té míry, do jaké je omezená lidská invence. To, co dnes nevnímáme jako možný zdroj, jako něco užitečného, může vypadat zcela jinak v očích budoucích lidí. Snažit se „přestat růst“, zamrznout v současném stavu, je pak ohromná facka těm, kteří budou žít třeba až za mnoho desítek let. Jen kvůli nám na tom budou hůře, než by mohli být.
Lukáš Kubec
Kondolence KLDR a zákony o výkladu historie
Bloger z iDnes.cz, František Matějka, podal trestní oznámení na předsedu KSČM, Vojtěcha Filipa, kvůli jeho kondolenci KLDR ke smrti Kim Čong-ila.
Lukáš Kubec
Zbytečný strach z eurozóny
Máme se čeho bát, neposkytneme-li půjčku ve výši 90 miliard Mezinárodnímu měnovému fondu pro pomoc eurozóně? Strach z eurozony a MMF není opodstatněný.
Lukáš Kubec
Radikální myšlenka dneška
Jaká je vlastně radikální myšlenka dneška v záplavě mainstreamového myšlení? V době, kdy se mluví o sociálním smíru, nutnosti kolektivního dozoru, se zdá, že intervencionistické myšlení se stalo hlavním proudem a skutečnými „radikály“ dneška nejsou socialisté a další. Ti jsou naopak součástí mainstreamu - ačkoliv si to mnohdy nechtějí připustit.
Lukáš Kubec
Otroci: jaké je vaše skóre?
Jak je to s „novodobými otroky“ v zemích třetího světa, kteří vyrobili například váš iPhone? Mnohdy jinak, než si různí moralisté myslí. Západ není pupíkem světa a stejnak za to může regulace.
Lukáš Kubec
Za povinné kouření!
Situace kolem kouření v českých restauracích je neúprosná a vyžaduje si rázné řešení. Přímo celospolečenskou solidární akci, která konečně zatočí s nešvarem, který se tak dlouho drží naší společnosti. S nešvarem, které nás všechny poškozuje. S ohavným, nevkusným a barbarským nekuřáctvím!
Lukáš Kubec
Ukradená společnost
Kdo hájí společnost: socialisté, nebo liberálové? Ačkoliv se to může kde komu zdát absurdní, největšími obránci společnosti jsou liberálové a libertariáni, ačkoliv se slova „společnost“ dnes štítí. Bohužel.
Lukáš Kubec
Sulík, Euroval a libertariánská politika
Euroval“ by schválen i na Slovensku. Rozpadla se kvůli tomu koalice a padla vláda. Richard Sulík, předseda SaS prý „zhatil šance reformní vlády“. Přejme si však více „Sulíků“ v politice: jde o jediné skutečné politiky, které máme. A může libertarián do politiky?
Lukáš Kubec
Tobinova daň a ČTK
Co všechno můžeme nalézt ve zprávě ČTK, kde se píše, že Evropská komise schválila daň s finančních transakcí? Více, než mnozí tuší. Když už čteme zprávy, vyplatí se nad nimi přemýšlet.
Lukáš Kubec
Romové a stát
Někdy je lepší nedělat nic. Bohužel, přesně tohoto se stát nedržel. Státní „pomoc“ Romům (a mnoha dalším „menšinám“) vedla k vytvoření zvráceného systému, jehož ovoce dnes sklízíme. Jsou to však právě Romové, kteří by měli bojovat proti státnímu vměšování do jejich záležitostí.
Lukáš Kubec
Není koho chválit, pane Macháčku
Jan Macháček ve svém pravidelném auditu v Respektu napsal, že je třeba chválit Fed a ECB, které se - narozdíl od bláznivých politiků - jako jediné chovají rozumně a snaží se něco s krizí skutečně udělat. Někdy je však lepší nechat věci vyhnít...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 110
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1416x