Kdo udělal ze spekulantů voly?

Je to v módě, dalo by se říci, že je to „in“. Co? No nadávat na hnusné spekulanty z Wall Streetu, kteří tak nemorálně vydělávají na cizím neštěstí. Až by se chtělo věřit, že to jsou právě oni, kdo mohou za drahý chleba, hospodářskou krizi či zrovna momentálně špatnou náladu kohokoliv z nás. Je ale tato módní vlna oprávněná? Koukněme se na to, co není vidět…

Nejdříve se koukněme na to, co je to učebnicový spekulant:

Spekulanti se vyskytují na nestabilních trzích, kde může zničehonic prudce vzrůst či klesnout cena. Je to logické — prakticky první spekulace v historii se objevili v zemědělství, kde cenu určuje úroda a je tedy těžko předvídatelná. Proč? No protože úroda je ovlivněna nepředvídatelnými vlivy, jako je například počasí, choroby plodin či rozšíření škůdců. Malá úroda znamená zvýšení ceny a velká úroda znamená snížení ceny.

Úroda se může rok od roku nepředvídatelně měnit, a tedy i spolu s tím i cena. A na tom začali získávat spekulanti.

Představme nějakého pana Nováka. Tento pán je specialista, který se orientuje na trh pšenice a spekuluje na změnu její ceny. V dubnu získal informaci, že se na pšenici objevil rez a začíná se pomalu rozšiřovat do důležitých pěstitelských oblastí.

Z toho usoudil, že úroda pšenice bude o něco nižší než v minulosti a tedy že její cena bude růst. Bude proto spekulovat na růst ceny — začne na jaře nakupovat pšenici, aby ji na podzim prodal za vyšší cenu.

Dejme tomu, že cena pšenice na jaře je 3000 Kč za tunu. Pan Novák odhaduje, že její podzimní cena vzroste na 4 200 Kč za tunu. Pan Novák tedy začne na jaře nakupovat pšenici, ti, kdo jí mají na skladě, ji rádi prodají.

Avšak pan Novák není jediný spekulant s pšenicí. Podobných spekulantů je na trhu mnoho, a tak se na jaře začne hromadně vykupovat pšenice ze skladů. To povede ke zvýšení ceny pšenice. Dejme tomu, že jarní nákupy spekulantů zvýšili jarní cenu pšenice z 3 200 Kč na tunu na 3 400 Kč. Tento růst ceny pšenice bude mít za následek snížení její jarní spotřeby — dražší pšenice znamená dražší mouku, dražší chleba a další.

Čas běží dál — a co se stane na podzim? Po špatné sklizni začne na podzim cena pšenice růst. Mohla by růst až na 4 200 korun za tunu, ale protože ji spekulanti začnou ze zásob nakoupených na jaře prodávat, vzroste cena pšenice méně — třeba na 3 600 korun.

Tedy spekulant Novák koupí na jaře od zemědělce Svobody jeho budoucí (letní) úrodu pšenice s tím, že ji pan Svoboda dodá až v září.

Pan Svoboda je rád, že prodal svou letní úrodu už v dubnu, aniž tuší, že ji prodává za nižší cenu, než kterou pšenice pravděpodobně bude v září mít. Ačkoli je jejím pěstitelem, není specialistou na trh pšenice — dokáže nanejvýš odhadnou svou vlastní úrodu, ne však celkovou úrodu (a tedy ani tržní cenu) pšenice.

Teď vás zřejmě napadne, že to je hrůza, že pan Novák okradl pana Svobodu! Avšak není tomu tak. Představte si opačnou situaci — co když pan Novák na základě informací odhadne, že úroda pšenice bude veliká, tedy že cena poklesne? Pan Novák bude spekulovat na poklesu ceny — bude na jaře prodávat obchodníkům pšenici s termínem dodání v září. Když se přiblíží termín dodání, nakoupí právě sklizenou pšenici od pana Svobody, aby mohl splnit v květnu uzavřené kontrakty. Těmito nákupy ovšem spekulanti zvyšují podzimní cenu pšenice. V tomto případě může pan Svoboda spekulantům, jako je pan Novák, poděkovat, neboť bez nich by za svou úrodu dostal nižší cenu.

(Příklad je z části přebrán z učebnice Ekonomie pana Roberta Holmana, jelikož lepší příklad opravdu neznám).

Tedy čistě teoreticky vzato spekulanti stabilizují ceny těch produktů, jejichž cena by mohla podléhat velkým výkyvům. Samozřejmě, spekulant se může splést a prodělat. Časté omyly by však spekulanta vyřadili z trhu, jeho místo by zaujali úspěšnější s lepšími odhady a lepšími informacemi.

Spekulanti na finančním trhu jsou docela podobní těm na trhu se zemědělskými komoditami. Finanční trhy mají totiž svůj základní kámen v tom, podle čeho jsou pojmenovány — ve financích. Finance, to jsou především peníze. Peníze, to je centrální banka a politika státu. Jako v zemědělství jsou nepředvídatelnými vlivy počasí, nemoci a škůdci, jsou na finančním trhu dá-se-říci nepředvídatelnými vlivy politická rozhodnutí a politika centrální banky.

Před pár lety jeden analytik trochu posměšně poznamenal: „Jak se bude vyvíjet cena dolaru? No, to záleží na tom, zda-li USA půjdou do Iráku či ne.“ V té době začínala invaze do Afghánistánu. Tedy jsou to především politici a centrální bankéři, kteří svými rozhodnutími tvoří rysy finančního trhu. Stejně, jako kvalita půdy a podnebí tvoří rysy zemědělství. Teda — alespoň mimo EU to tak jest.

Dalším důležitým rysem, který utváří finanční trhy, jsou informace, podle kterých se spekulanti řídí. Jak tyto informace vznikají? Velkou měrou se na nich podílí několik faktorů — zaprvé to jsou vědomosti -znalost obecných zákonitostí ekonomie, dle kterých se dá v hrubých rysech předpokládat nějaký vývoj. Zadruhé to jsou zkušenosti z minulosti, a za třetí to jsou znalosti bezprostředního vývoje, které zprostředkovávají média, lobbysté, různí agenti a tak dále.

Dá se to přirovnat k řízení auta. Když jsem já absolvoval autoškolu (a není to tak dávno), tak mi můj instruktor říkal, že je velmi důležité používat při řízení zpětná zrcátka — abych věděl, zda mohu předjíždět, jestli je volno v pruhu, kam se chci zařadit, a tak dále. K tomuto používání zpětných zrcátek bych přirovnal ony zkušenosti, kdy je třeba se občas podívat i zpět. Při studiu autoškoly jsem také musel pročíst nějakou učebnici, abych věděl teoreticky, co která značka znamená a jaká pravidla provozu vlastně na pozemních komunikacích platí. To jsou ony vědomosti. No a nakonec je třeba ta znalost bezprostředního vývoje, což je ono koukání přes čelní sklo dopředu na silnici, abych věděl, zda-li mne čeká nějaká zatáčka či překážka na komunikaci.

Co se však dělo v minulosti? Politici a centrální bankéři silně ovlivňovali hospodářství. Ostatně — už jsem to jednou psal, a to v článku Jak jsme bojovali proti hospodářskému cyklu, aneb naše cesta do otroctví, dnes jen onen princip převedu právě na tvorbu informací, které mají silný vliv na rozhodování spekulantů.

Tedy koukněme se na to, co se dělo posledních pár desítek let. Politici a centrální bankéři při jakémkoliv náznaku cyklické recese (což je zcela běžný jev, který je pro tržní hospodářství nutný) začali intervenovat do fungování trhů tak, aby k oné recesi pokud možno nedošlo. To vedlo k tomu, že zde bylo velice dlouhé obdobípoměrně prudkého růstu. Lidé (včetně spekulantů, to jsou také lidé, ne marťani) získali iluzi nekonečného růstu a tím se také začali řídit.

Opět to přirovnám k řízení auta. Řidič musí být při řízení auta obezřetný, protože podmínky se při řízení neustále mění — to máme zatáčky, výmoly na silnici a další. Politici však udělali to, že silnici narovnali. A snaží se ji neustále narovnávat. Řidič tak po nějaké době dojde k názoru (na základě zkušeností), že silnicebyla rovná a rovná tedy stále bude — tedy že není třeba dávat pozor. Stát tedy vyšle na trhy falešné signály, falešné informace. Stát, který vlastně vytváří prostředí finančních trhů, vytvoří zcela iluzorní prostředí — onu zcela rovnou silnici. Stát však onu silnici nemůže narovnávat donekonečna, jednou na to dojdou prostředky. V tu chvíli se však naplno ukáže špatnost rozhodnutí spekulantů, které bylo založeno na iluzorních představách a špatných informacích, které spekulantům dodával stát.

Tím, že se stát stále snaží (a snažil) vyhnout cyklickým výkyvům v hospodářství (= narovnával silnici) dal příležitost špatným spekulantům, aby „zaplevelili“ trh se spekulanty (= dal příležitost špatným řidičům) tak, že tento „trh“ přestal fungovat (= mnoho řidičů přestalo být obezřetnými). Když se dnes projevilo ono selhání iluzorního prostředí, které státy vytvořili, reagují politici obvykle tím, že začnou vedle ovlivňování prostředí také přímo určovat chování spekulantů.

To je jako kdyby stát odnaučil řidiče zatáčet a pustil na silnice všechny, i ty, co neumí řídit a ve chvíli, kdy se tato chyba ukáže, stát začne nadávat řidičům a řekne, že bude jejich auto lépe řídit sám. Alespoň bude průkaznější prokázat, kdo může za kolizi, až v budoucnu stát jako řidič nabourá.

Je zcela směšné nadávat a svalovat vinu za chyby na spekulanty z finančních trhů, když jsou to právě státy, které svým působením finanční trhy vytváří a korigují. Nejde o selhání spekulantů, jde o selhání států, které svým de-facto zestátněním finančního trhu celý trh de facto zdevastovali. Posledních pár desítek let prakticky volný finanční trh neexistuje, poněvadž jde pouze o iluzi volného trhu, kdy stát do trhu silně zasahuje, avšak skrytě, aby v případě problémů mohl předhodit masám spekulanty. Lidé si na nich vybijí svoji zlost a stát může ve svém likvidování finančního trhu potichu pokračovat dále.

Stát vlastně ze spekulantů udělal před veřejností voly, bílé koně, obětní beránky. Spekulanti nemohouza špatné hodnocení ratingových agentur, spekulanti nemohou za špatné fungování finančních trhů, jsou to naopak státy, které tyto trhy vytváří a které tyto trhy nejvíce ovlivňují, jsou to státy, které vytvořili iluzi nekonečného růstu, čímž přesvědčili ratingové agentury k nereálnému hodnocení mnohých ekonomik a ke špatnému rozhodování spekulantů na trhu.

Pokud si dnes stěžujeme, že spekulanti udělali nějaké podvody, kvůli kterým vznikla současná krize, měli bychom si uvědomit, že to jsou a byli právě státy, které tím, že se snažili „vyrovnat“ hospodářský cyklus dali záminku ke vzniku všeobecného morálního hazardu, kdy se všichni až nereálně zadlužují a kdy nikdo nevidí důvod přemýšlet nad budoucností, protože všichni žijí v iluzi nekonečného růstu. Jsou to právě státy, které se stali kapitány onoho letadla, kdy právě intervence států dali možnost k provádění pochybných finančních machinací.

Opět se ukazuje jediné — čím více chce stát chránit a pomáhat, tím hůře to dopadá.

Článek vyšel původně na Devian.cz