Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Varování: zákaz kouření je útokem i na vaši osobnost

3. 07. 2012 10:59:58
Je to pouze ten, kdo chce zakázat kouření, který tady někomu něco nutí, který se povyšuje nad ostatní, který se motá do dohody dvou cizích dospělých osob, který si neoprávněně uzurpuje právo říkat ostatním, kde a za jakých podmínek musí pracovat.
Retro reklama na cigaretyRetro reklama na cigarety

Tomáš Kindl na Finmagu v nejednom svém článku hájí nutnost zákazu kouření (v restuaracích, veřejných prostranstvích a tak dále).

V posledním článku „Típnout cigaretu nestačí“ ukázal až absurdnost svého pohledu na tuto problematiku. Po té, co dojde k názoru, že současná zákonná úprava je nejasná, přichází k řešení: zakažme to všude!

Bohužel, nechápu, na základě jakého předpokladu došel k tomu, že pokud není kouření v práci přesně zákonem upraveno, je třeba jej zakázat. Pokud by na konci konstatoval, že řešením je „povolit kouření zákonem všude“, vyšlo by to asi nastejno.

Skutečnost je taková, že pokud bychom zakazovali kouření v restauracích kvůli „ochraně pracovníků“, šlo by o podobnou situaci, kdybychom například manažerům zákonem zakazovali stres v práci. Pro zastánce zákazu kouření jde obvykle o „populistický argument“, avšak skutečnost je taková, že argument „soukromým majetkem“ si tuto nálepku vysloužil především díky tomu, že jej ještě nikdo ze zakazovačů nedokázal vyvrátit.

Princip je jednoduchý: pokud jde o „moji hospodu“, já jsem ten, kdo by měl určit, zda-li se tam kouří, či ne. Pokud já nabízím pracovní místo, dobrovolně tak nabízím podíl na mých tržbách budoucím zaměstnancům, kteří dobrovolně - na základě svého rozhodnutí – na moji nabídku mohou přistoupit, či ne. Je jejich věcí, zda-li chtějí pracovat v kuřáckém či nekuřáckém prostředí. Mě, jakožto majiteli hospody, majiteli pracovního místa, můžou být zcela ukradeny okolnosti, které vedou zájemce o mnou nabízené pracovní místo se ucházet o danou práci. Jestli jsou „nuceni“ nějakými svými problémy přece není můj problém.

Kdo koho nutí?

Proto fráze „člověk je mnohdy nucen pracovat v kuřáckém prostředí“ není pravdivá. Člověk není nucen pracovat nikde. Rozhodně ne zaměstnavatelem. Je čistě věcí dohody mezi oběma stranami, na čem se dohodnout. Bez oboustraného souhlasu dohoda jen těžko vzniká.

Jinak řečeno, bez zásahu státu zde máme situaci, kdy se jak potenciální zaměstnanec, tak zaměstnavatel na základě svého rozhodnutí buď dohodnou, nebo ne. Nikdo nikoho k ničemu nenutí.

Se zásahem státu se však do tohoto soukromého vztahu vmotá například nějaký pan Kindl, který řekne:

„Tak to ne, pánové! Vy ste se dobrovolně dohodli na kuřáckém pracovním prostředí? To musíte změnit!“

Je to pouze ten, kdo chce zakázat kouření, který tady někomu něco nutí. V tomto případě je to pouze pan Kindl, který se povyšuje nad ostatní, který se motá do dohody dvou cizích dospělých osob, který si neoprávněně uzurpuje právo říkat ostatním, kde a za jakých podmínek musí pracovat. Je to v tomto případě pouze pan Kindl, který zde – možná nevědomky – pomáhá znovuvykonstruovat příkazové hospodářství.

Jak se totiž v principu liší vnucování určitých pracovních podmínek, výsledku dohody zaměstnavatele a zaměstnance, odběratele a dodavatele, od vnucování způsobu výroby, distribuce či prodeje? Vždy jde vždy o naprosto neoprávněné vměšování do cizích záležitostí, do dobrovolné dohody cizích osob, kde jak jedna, tak druhá strana může vyjádřit nesouhlas.

Na rozdíl od toho jsou však příkazy státu vnucené. Nesouhlas není možný. Je to tedy stát a lidé jako pan Kindl, kteří jsou zde agresoři útočící na úsudek a jednání ostatních.

Zdrav(otnictv)í není argument

Domnělá snaha „chránit zdraví zaměstnanců“ sama o sobě však ve skutečnosti není ničím jiným než dalším útokem. Snaha zakazovat zákonem kouření kvůli ohrožení zdraví je ekvivalentní případné snaze uzákonit povinnost mít dobrou náladu a cítit se šťastně, neb špatná nálada lidem neprospívá a je „nakažlivá“.

Jde jen o do hezkých slov obalené sdělení, že „vy jste všichni nesvéprávní hlupáci, kteří si ničí zdraví, a tomu my moudří zamezíme!“

Stejně tak oblíbené „stát na léčbu kuřáků doplácí“ není argumentem pro zákaz kouření. Není-li schopen státní zdravotnický systém vyjít individuálním potřebám svých „zákazníků“, není to chyba zákazníků, nýbrž onoho systému.

Vinit kuřáka za to, že systém zdravotnictví není schopen vyjít vstříc jeho potřebám je asi jako vinit zákazníky, že chtějí chutné pečivo, které není místní pekař schopen dodat.

Zdraví je věcí každého člověka, individuální. Vyžaduje tak individuální péči, nikoliv erární státní moloch, který zde současně máme – a který je výsledkem právě stejných úvah, které vedli k názoru, že „kouření v restauracích je třeba zakázat“.

Diktatura per excellance

Dnes tak chtějí zakázat kouření, zítra to bude třeba alkohol a pak? Pak třeba nebezpečně kluzké linoleum v dětských pokojíčcích, nebezpečně krátké spaní či nehygienické kousání si nehtů.

Až dojdeme k „nebezpečnému smýšlení“, nebezpečnému cestování a ohrožování devizového hospodářství. Začátek je však vždy stejný – je to ten moment, kdy si někdo řekne:

„Já vím lépe, než oni, co je pro ně dobré. Já jim to dobro zařídím zákonem.“

Že, pane Kindle?

Článek původně vyšel na Devian.cz.

Autor: Lukáš Kubec | úterý 3.7.2012 10:59 | karma článku: 33.48 | přečteno: 2176x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Ondřej Šebesta

Průmyslová revoluce 4.0

Počítač si totiž při optimalizaci procesů musí dřív nebo později všimnout, že slabým článkem řetězu je člověk a z procesu jej vyřadit. Vůbec není nutné předpokládat nepřátelské chování, či touhu po světovládě. A co teroristé?

26.6.2017 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 29 | Diskuse

Sylva Heidlerová

Bez vody nelze žít. A já byla takový skrblík. A takový škodič!

Parno, dusno, sucho. Požáry! Žízeň! Tiskové agentury napříč světem i náboženstvím hlásají: Lidstvu dochází voda. A bez vody nelze žít, dodávají oslovení odborníci.

26.6.2017 v 6:22 | Karma článku: 13.25 | Přečteno: 213 | Diskuse

Luboš Chott

Na radnici už je dost se...

Mám za sebou rok a půl blogování a kupodivu pořád stíhám psát, i když to někdy dře... Moje neskromná vize, byla psát fejetony, které by pranýřovaly nešvary života všedního dne v rodném Kladně s nadějí na jejich nápravu - já naiva...

26.6.2017 v 5:59 | Karma článku: 5.29 | Přečteno: 139 | Diskuse

Zuzana Palečková

Daj-li medaili?

Ale dajli, jenže to není jen tak. Dotyčný musí splňovat určitá kritéria, a ne ledajaká. To by si mohl myslet kdekdo, že do toho bude smět kafrat! Na to jsou jinší páni a hlediska úplně speciální, to přenechme jiným, povolanějším!

25.6.2017 v 23:12 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 67 | Diskuse

Jakub Zeman

Pane Lavičko, tohle se vám nepovedlo

Musím se přiznat, že patřím mezi fanoušky trenéra Lavička. Stejně jako on si myslím, že slušnost není slabost a jeho konce ve Spartě jsem nepochopil. Ale na právě probíhajícím šampionátu mě zklamal a výsledek padá na jeho bedra.

25.6.2017 v 16:50 | Karma článku: 24.63 | Přečteno: 898 | Diskuse
Počet článků 110 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1409
Mladý pisálek zajímající se o ekonomii, který má problémy s pravopisem. Vedu a píši také na Devian.cz.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.