Hluboké kořeny kauzy Kaufland

Kaufland dostal pokutu za „zneužívání významné tržní síly na trhu“ - absurdnost této pokuty však poukazuje na mnohem závažnější kořeny celého problému: podobnými kroky totiž zabíjíme vlastní budoucnost.

Řetězec Kaufland dostal pokutu. Za co? Že by za prošlé maso? Nekvalitní potraviny? Krádeže? Ne.

Kaufland si s dodavateli domluvil lhůty splatnosti za dodávky, které byly delší, než 30 dní. Jak odběratel (Kaufland), tak dodavatelé s touto lhůtou souhlasili a Kaufland smluvené lhůty dodržoval.Tak za to dostal pokutu. Za placení za dodávky.

Přijde vám to absurdní? Mě rozhodně.

Antimonopolní úřad tvrdí, že Kaufland zneužívá svoji „významnou tržní sílu“. Dle Potravinářské komory jde o potvrzení existence „pokřivených dodavatelsko-odběratelských vztahů“.

Tržní síla

Kde se bere „tržní síla“ řetězce Kaufland?

Tržní síla je v podstatě obrazem zisku. Jak vzniká zisk? Tak, že někdo považuje vaše služby za užitečné a je ochoten za ně zaplatit – a vaše náklady jsou přitom nižší.

Zisk Kauflandu vznikl z dobrovolných rozhodnutí mnoha zákazníků. Není to černá magie a vyvolávání ďábla, co vytváří zisk, potažmo tržní sílu, ale úsudek odběratelů-zákazníků. Kaufland nabízí služby a nabízí je zjevně dobře. Proto má zisk. A proto má tržní sílu.

„Významná tržní síla“ je tak věcí obdivuhodnou, byla-li získána na trhu prostřednictvím dobrovolné směny. Proč? Protože je to známka toho, že mnoho lidí se dobrovolně rozhodlo, že z neuvěřitelné konkurence nekonečna statků a služeb je právě Kaufland tím nejlepším obchodem pro jejich peníze.

Kaufland si své tržby nemohl vynutit (jako například stát), nestál s pistolí v ruce u hlav svých zákazníků. Ne, Kaufland své zákazníky přesvědčil kvalitou a cenou svých služeb k tomu, aby k němudobrovolně přišli a dobrovolně u něj směnili své peníze.

Za svůj zisk nemůže Kaufland. Pokud se vám onen zisk nelíbí, stěžujte si na jeho zákazníky. Ti sami se rozhodli onen zisk vytvořit.

Reálné ceny

Jak to, že je Kaufland „tak dobrý“ v poskytování služeb, že dosahuje zisku? Jednou z metod, které Kaufland využívá, je domlouvání si s dodavateli delších dob splatnosti za dodávky.

Kaufland tak může odebírat i nominálně dražší produkty a prodávat je za nominálně nižší ceny, než ostatní řetězce – delší doby splatnosti totiž snižují reálnou cenu, čímž de facto dochází ke zvyšování reálného peněžního zisku.

Dodavatelé pak žijí ve světě „vyššího rizika“. Nemusí snižovat své nominální ceny – prodají produkty „stále za stejno“, jen na peníze čekají delší dobu. Nominální zisk je sice stejný, reálný je nižší.

Chtějí-li dodavatelé své peníze získávat dříve, není nic jednoduššího, než snížit reálné ceny– snížit ceny nominální či za stejné ceny dodávat kvalitnější produkty. Jinak řečeno, je prací dodavatelů zefektivnit produkci, být „lepší, než ti druzí“.

A kdo by na tom vydělal? Kdo jiný, než zákazník, tak, jako doposud. A skrze konkurenci my všichni ve své roli spotřebitele.

Úředničina a tvrdá práce

Kdo si mohl na Kaufland kvůli dobrovolně uzavřené dohodě stěžovat?

Mohl to být konkurenční obchodní řetězec nebo právě jeden z dodavatelů, který byl nespokojen s oněmi lhůtami splatnosti.

Pokud by stát do dobrovolně uzavřených dohod nezasahoval, pokud by zde neexistoval antimonopolní úřad, konkurenční obchodní řetězec by byl nucen zefektivňovat a zlepšovat tak své služby zákazníkům, aby mohl obstojně Kauflandu konkurovat.

Nespokojený dodavatel by pak mohl buď odmítnout s Kauflandem dále spolupracovat, a nebo by – pod tlakem konkurence, která by se ráda vtlačila na jeho místo v případě odchodu původního dodavatele – musel natolik zlepšit svoji nabídku (snížit nominální cenu či zvýšit kvalitu), aby si mohl vynutit kratší lhůty splatnosti či vyšší reálnou cenu.

Dnes je zde však pro konkurenci jednodušší řešení: řešení síly. Stačí zajít za úředníkem, který ze své pozice moci rozhodne o tom, že dobrovolně uzavřené dohody jsou špatné a Kaufland plácne přes prsty. Inovace, zefektivňování, to vše je náročné. Postěžovat si u státu je přeci snadnější. A bude to opět zákazník, kdo to zaplatí.

Chudáci zemědělci

Můžete namítnout, že „co chudáci zemědělci, kteří kvůli tlaku řetězců skončí a zvýší se tak nezaměstnanost?“

Musíme si uvědomit, že skutečný „spravedlivý svět“ není jenom o zisku, ale i o ztrátě. Zisk nás informuje o tom, že to, co děláme, děláme správně a užitečně – zdroje ve výsledku nespotřebováváme, ale vytváříme.

Ztráta zase o opaku – říká nám, že zdroji plýtváme a pokud se nezlepšíme, bude lepší dělat něco jiného.

Celý náš život je cestou balancování mezi ztrátou a ziskem, nejde přeci jen o peněžní vyjádření.

Pokud „naši“ zemědělci prostě nejsou schopni obstát v konkurenci a krachují, přičemž jiní zemědělci jsou schopní za dané ceny bez problému dodávat své zboží, znamená to jediné: naši zemědělci jsou v „zemědělcování“ horší, než jiní. Zdroji plýtvají, a pokud nejsou schopni fungovat efektivněji, bylo pro nás všechny mnohem výhodnější, kdyby dělali něco jiného.

Spousta lidí naříká nad lidmi, kteří tak mohou přijít o práci, nad zemědělci, kteří přijdou o své hospodářství, o „svůj život“.

Kdo se zastane budoucnosti?

Nikdo ale nenaříká nad těmi, kteří nezískají novou, třeba lepší práci, nikdo nenaříká nad těmi podnikateli, kteří nezačnou podnikat. Už nikdo se nezastává těch, jejichž sny se nenaplní, a to jen kvůli tomu, že jsme vzácné zdroje vynuceně blokovali v neproduktivních odvětvích.

Když jedno odvětví přirozeně umírá (jako u nás zemědělství), znamená to, že se uvolnily zdroje pro vznik nových odvětví. Když jedno přirozeně umírající odvětví držíme uměle naživu, zabíjíme tím novorozeně budoucnosti.

Proč – stejně jako dnes zemědělce – nehájí obránci minulosti koželuhy? Podkoní? Telefonní spojovatelky? Televizní hlasatele? Proč stejně tak nehájí tisíce dalších povolání, která dnes již nikdo nedělá – tedy o danou práci musel v minulosti někdo přijít?

Samozřejmě, zemědělec s padesátkou za sebou se bude již těžko přeučovat na IT technika. Ale jehoděti a vnuci jsou ti, kteří těmi IT techniky mohou být a kteří – díky konečné ztrátě svého otce či dědy – vidí, že zemědělství není to pravé pro ně.

Avšak ano, pro politiky je mnohem jednodušší hájit to, co je a likvidovat tím to, co by mohlo být.Populisté si vždy hledají nejsnazší cestu k moci. Zaplatí za to ti, jenž v budoucnu nebudou podnikat, jenž v budoucnu nebudou IT techniky s kvalitním životem, ale místo toho budou živořit na poli a žít z dotací.

Nespravedlivé dotace

Hájit protekcionismus nad českými zemědělci s tím, že EU dotace rozdává nespravedlivě, je absurdní. Problémem pak jsou samotné dotace od EU, nikoliv jejich velikost. Rozdávání dotací je vždy v nějakém směru nespravedlivé.

Ostatně, ať si EU ostatní země dotuje klidně více. Vadí vám, že nám ostatní země dotují potraviny a my se tak můžeme díky tomu věnovat jiné výrobě s větší přidanou hodnotou?Mně ne.

Zločin: vražda

Nejen, že samotná pokuta pro Kaufland je nesmyslná a je jen projevením se skutečně nekalé konkurence.

Jde zároveň o signál, že jakákoliv snaha o vytvoření lepší budoucnosti bude po zásluze potrestána, zatímco bratříčkování se se stáním úředníkem bude odměněna na úkor efektivnosti.

Všichni ti, jenž hájí dotace do nekonkurenceschopných odvětví, ti, jenž se snaží držet ochranu nad „tradiční výrobou“, ti, jenž hájí protekcionismus v jakékoliv podobě a do důsledku vzato ipolitici a úředníci, kteří vytvořili prostředí, kde Kaufland mohl dostat onu absurdní pokutu, by měli být obviněni z jasného zločinu – z vraždy. Z vraždy budoucnosti.

A kdo by měl dostat odškodnění? Všichni ti podnikatelé a zaměstnanci, kteří kvůli nim přišli o své příležitosti. Je však velká škoda, že se nikdy nemůžeme dozvědět, o koho přesně šlo.

Článek původně vyšel na Devian.cz, kde jej můžete také komentovat.