Sčítání lidu - nástroj diktatury

Blíží se sčítání lidu. Nedávno byla představena propagační videa, která mají lidi přesvědčit, že sčítání je věcí potřebnou. Avšak ne, není tomu tak.

Běžte do nejbližšího elektra a zeptejte se tam, podle čeho objednávají na sklad pračky a televize. Zajděte za vaším místním trafikantem a zeptejte se, podle čeho a kolik objednává cigaret, novin a tak dále.

Následně se jich zeptejte, jak jim v tom pomůže sčítání lidu, které se provádí jednou za deset let. Zřejmě vám řeknou, že je jim to k ničemu. Potřebná konkrétní data si zjistí sami, za své peníze. Nepotřebují k tomu vaše daně.

Komu je co do toho, kolik máte televizí, praček či soukromých letadel? Komu je co do toho, jaká je vaše náboženská víra, je-li vůbec nějaká?

Nikomu nic.

Eurodotace a dotace

Sečíst se prý musíme kvůli dotacím od EU. Aby prý EU věděla, na co a kam přerozdělit naše peníze.

Je tedy jasné, že sčítání lidu (domů a bytů) je relikt z dob diktatur a totalit, kdy státní plánovací komise či absolutní vládci ve větší či menší míře rozhodovali o rovnoměrném přerozdělení odejmutého bohatství, totiž bídy. Sčítání lidu není nástroj svobodného státu, kde žijí svobodní občané, kteří se svobodně rozhodují co, kde a jak nakupují, jak uspokojují své potřeby, jak jednají.

Pokud EU skutečně natolik nutně potřebuje sčítání lidu, je zcela jasné, že EU není svobodná organizace. Nežijeme ve svobodné federaci.

Pokud sčítání lidu potřebují podnikatelé, jak se nám v jednom spotu snaží namluvit viceprezident svazu průmyslu a dopravy, ať si oni podnikatelé reprezentativní průzkum zaplatí ze svého. Pokud oni podnikatelé skutečně potřebují tato data, je sčítání lidu jen dotací pro ony podnikatele, dotací, kterou opět zaplatíme my všichni ostatní.

Daň ze soukromí

Je vůbec nehorázné, že se sčítání lidu pořádá, ale ještě horší je to, že za neúčast je penalizace ve výši až 10 tisíc korun.

Jinak řečeno, za zachování vašeho soukromí, za to, že odmítáte dotace podnikatelům a centrálně-řídící tendence EU, za to, že odmítáte do nebe volající státní neefektivnost, kdy mnohá data stát již má, jen je není schopen sám u sebe posbírat, dostanete pokutu až deset tisíc korun.

Sčítání lidu je daní ze soukromí. Stejně jako daň z příjmu snižuje naše příjmy, daň ze soukromí snižuje naše soukromí — buď se necháš sečíst a prozradíš na sebe i barvu svých trenýrek (kalhotek), nebo zaplatíš. Jde o regulérní výpalné.

Jde o akt morálně hnusný a odsouzeníhodný. Nejde o nic jiného, než o relikt autoritářského státu, který si zaslouží nejvyšší opovržení. Jde o hnus, který je třeba odmítnout.

Principiálně vlastně platíme daně (necháme si sebrat peníze) na to, aby se uskutečňovali akce, za jejichž odmítnutí nás stát chce ještě jednou násilně pokutovat. To je absurdní!

Chudáci sociologové!

Setkal jsem se s argumentem, že sociologové ony data přeci potřebují, proto se musíme sečíst.

Promiňte, ale mne je skutečně jedno, co sociologové potřebují či ne. Sociologové jsou lidé jako každý jiný, nejsou privilegovanou skupinou. Nemají o nic větší právo na mé peníze odvedené na daních, než kdokoliv jiný, než třeba podnikatelé.

Je mi jedno, co sociologové potřebují. Pokud potřebují sčítání lidu, ať ho zorganizují, ať si ho zaplatí. Když za vyplnění formuláře nabídnou třeba 500 Kč či tisícovku (ze svého), věřím, že získají naprosto jasně reprezentativní vzorek obyvatelstva — většina lidí by jim formulář vyplnila.

Daň z hlavy

Sčítání lidu je ve svém peněžním vyjádření (pokutě za nevyplnění) de facto nejen daní ze soukromí, ale i daní z hlavy. Tou daní, která v roce 1990 přivedla k pádu M. Thatcherovou.

Spousta věcí, kterými je sčítání lidu hájeno, má mnohem levnější a jednodušší řešení — deregulace a trh. Školek bude dost, když deregulujeme školky a zrušíme státní roli v tomto odvětví. Stejně tak lze vyřešit problém s (ne)dostatkem nemocnic a dalších.

Sčítání je tak nástroj pro státní plánovací komise či pro absolutistické monarchy, kteří rozhodují o přerozdělení bohatství, kdy každý má stejné nic. Občan svobodného státu sčítání lidu nepotřebuje. Můj trafikant nepotřebuje vědět, kolik lidí žije v jeho ulici, natož zemi, aby nakoupil zásoby. Můj zaměstnavatel stejná data de facto také nepotřebuje, aby investoval — a když už ano, za tato data zaplatí svými penězi, nikoliv vašimi.

Nyní je tedy otázka, v jaké zemi žijeme. Jestli v relativně svobodné, nevím, proč sčítáme. Jestli však v nějaké formě diktatury, zcela chápu důležitost, jakou stát sčítání přičítá. Potřebuje přesně sečíst nepřesná čísla, aby nám daroval chudobu.

Já chci žít ve svobodné zemi. V jaké zemi chcete žít vy?

Článek vyšel původně na Devian.cz, kde jej můžete i komentovat.

Další články o sčítání lidu

Osudová domýšlivost sčítání lidu — Sčítání lidu je klasickou ukázkou osudové domýšlivosti. Prý Sčítání potřebujeme, aby stát stavěl byty, dával důchody, provozoval školky. Ale má toto stát vůbec dělat? Jaké jsou toho důsledky?

Zákonodárci, máte kuráž…? — Jste jen banda zbabělců, která se bojí, že kdyby nechala lidi rozhodovat o sobě samotných, zjistili by, že vás vlastně nikdo nepotřebuje. Abyste udržovali iluzi, že já si o svém důchodu nejsem schopen rozhodnout sám, pomalu tvrdíte, že bez svatého Sčítání bychom všichni umřeli v den odchodu do penze.